Rekonstrukce Slunečních lázní v Luhačovicích

Zvláštní cena za realizaci stavby

Rekonstrukcí prošel celý areál Slunečních lázní postavený původně podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče z roku 1902. Nejzásadnějších zásahů se dočkal nejen historicky a architektonicky nejhodnotnější centrální Vodoléčebný ústav, ale i Říční a sluneční lázně, Sirné a slatinné lázně i technický objekt bývalé kotelny a prádelny. Na místě původního barokního mlýna a prvorepublikových lázeňských léčebných procedur a odpočinku vzniklo moderní kulturní centrum. Více informací »

Unikátní dílo Dušana Jurkoviče sice bylo prohlášeno kulturní památkou již v roce 1958, ale přesto bylo na konci devadesátých let ve značně zchátralém stavu. Zastaraly i lázeňské technologie. Nejprve se uzavřely sirné a slatinné lázně, později vodoléčba. Poslední léčebné procedury se tu prováděly v roce 2012.

Kvůli jeho špatnému stavu a náročnosti rekonstrukce chtěla roku 2013 společnost Lázně Luhačovice celý areál prodat, ale nakonec se rozhodla ponechat si tuto kulturní památku a přestavět ji na muzeum a kulturní centrum.

Projektová dokumentace vznikala pod vedením architekta Petra Všetečky z Transat architekti. Zhotovitel stavby doplnil projektovou dokumentaci pro provádění stavby o podrobnější podobu. Pečlivě zpracovaná výrobní dokumentace byla nutnou podmínkou úspěšné obnovy.

„Zaměřili jsme se především na technické detaily a praktickou proveditelnost jednotlivých řešení. Naší prioritou bylo zajistit hladký průběh výroby a montáže, minimalizovat riziko nejasností na stavbě a zajistit efektivní postup prací. Součástí naší práce bylo také optimalizovat některá řešení tak, aby byla nejen funkční a bezpečná, ale zároveň i ekonomicky efektivní a udržitelná. Navázali jsme na práci projektantů a převedli jejich návrhy do praxe tak, aby výsledné dílo odpovídalo požadované kvalitě a plně vyhovovalo potřebám investora i uživatelů,“ vysvětluje Ing. Michal Hořák, hlavní stavbyvedoucí zhotovitele Navláčil stavební firma, s.r.o.

Velkou výzvou v rámci celé obnovy bylo budování nových suterénních prostor pod stávajícími objekty. Komplexní práce s využitím vrtaných pilot, zápor a ocelových konstrukcí umožnily vyvěsit stávající historické budovy a podkopat je pro výstavbu nových prostor. Bourání a budování nových stropních konstrukcí ve stávajících uzavřených prostorách vyžadovalo velmi pečlivé plánování a precizní provedení, aby byla zachována stabilita stávajících konstrukcí a dosaženo bezpečného pokračování rekonstrukce.

Z důvodu památkové ochrany byly v maximální možné míře zachovány stávající konstrukce a materiály. Provedeny byly částečné úpravy, jako výměna částí krovu a restaurování hrázděných konstrukcí. Degradované omítky byly opraveny injektáží.

Během celé rekonstrukce byl kladen obzvláště velký důraz na restaurování a repasování velkého množství prvků, zejména pak truhlářských. Za zmínku stojí použití marockých štuků, hliněných omítek, luxfer či realizace mlatových cest. « Méně informací

Hodnocení poroty

Ocenění bylo uděleno za kvalitní realizaci záchrany výjimečného architektonického díla, spočívající v citlivé obnově historických budov komplexu Vodoléčebného ústavu a Říčních a slunečních lázní, včetně jejich okolí, v souladu s požadavky památkové péče.

Na otázky odpovídá

Ing. Michal Hořák

hlavní stavbyvedoucí

Navláčil stavební firma, s.r.o.

Základy byly ve velmi špatném stavu. Věděli jste předem, do čeho jdete, nebo se to ukázalo až při zahájení stavebních prací?

Během provádění výkopových prací u budovy bývalé vodoléčby jsme narazili na zásadní komplikaci. Základová spára se nacházela výrazně výše, než předpokládal původní projekt. Tato skutečnost nebyla předem známá a ukázala se až při samotném zahájení prací. Aby byla zajištěna stabilita celého objektu, museli jsme přistoupit k postupnému podzákladování, a to po etapách. Tento technologicky i časově náročný proces nám umožnil objekt bezpečně zajistit, aniž by došlo k ohrožení jeho statiky.

Jak náročné bylo vytvořit nový suterénní prostor a propojit dvě zchátralé budovy podzemním koridorem?

Věděli jsme, že nás čeká mimořádně náročný úkol. Ale až samotná realizace ukázala, jak složité bude celý proces zvládnout. Budovu bylo nutné ztužit, podchytit, postupně podkopat a současně pod ní vybudovat zcela nový suterénní prostor. Vzhledem ke špatnému stavu staveb šlo o velmi citlivý zásah, který vyžadoval přesnou koordinaci a pečlivé technologické postupy. Každý krok musel být proveden tak, aby byla zajištěna maximální stabilita a bezpečnost stavby. Dá se říci, že budova během prací skutečně „levitovala“ nad staveništěm – a právě to dokládá, jak výjimečná a technicky složitá tato etapa projektu byla.

Při obnově Jurkovičových Slunečních lázní jste narazili na stopy původního barokního mlýna z 18. století. To pod stavbami teče řeka nebo potok?

Sluneční lázně nebyly postaveny přímo na řece, jak si někteří mohou myslet. Už v 18. století však z Horní Olšavy – známé také jako Šťávnice či luhačovický potok – vedl mlýnský náhon k bývalému mlýnu, který stával právě na tomto místě. Během rekonstrukce jsme na tyto historické souvislosti narazili, když jsme objevili kamenný náhon a původní prostor pro zavěšení mlýnského kola. Tento objev jednoznačně potvrdil, že zde v minulosti byl mlýn. Dnes je tento detail zachován a viditelný i pro návštěvníky, kteří tak mohou nahlédnout do historie místa ještě před vznikem lázní.

Jak těžké bylo zachovat stávající konstrukce bývalého lázeňského provozu a zároveň vyhovět současným požadavkům muzea?

Ochrana a zachování původních konstrukcí, které spadají pod památkovou ochranu, byla mimořádně náročná. Často jsme museli zachraňovat i prvky, které se na první pohled zdály být nezachranitelné. Každý detail proto procházel pečlivou inventarizací, na jejímž základě vznikaly výrobní dokumentace. Teprve poté mohly následovat samotné restaurátorské a stavební práce. Díky tomuto postupu se podařilo skloubit respekt k historickému dědictví s požadavky moderního muzejního provozu a zachovat tak jedinečnou autenticitu celého objektu.

Z veřejné plovárny v areálu Slunečních lázní se stal okrasný přírodní biotop. Bylo to technicky a stavebně náročné?

Dnešní okrasný přírodní biotop původně sloužil jako veřejný bazén, který byl napájen náhonem z potoka. Tento princip zůstal zachován i nyní – voda je přiváděna s možností regulace průtoku podle požadavků povodí. Biotop je navíc vybaven moderním filtračním zařízením, které zajišťuje jeho dlouhodobou funkčnost. Technicky i stavebně bylo nejnáročnější přizpůsobit původní bazén zcela nové funkci. Stěny kamenného bazénu bylo nutné opravit, museli jsme doplnit chybějící části, provést přespárování s barevným tónováním. Zátopové zkoušky navíc ukázaly, že původní dno již není dostatečně těsné, a proto muselo být dodatečně izolováno. Součástí realizace bylo i vybudování monolitických konstrukcí oddělujících vegetační zónu od vodní plochy, doplnění mola a instalace nerezových tubusů pro vegetaci a přepad vodní hladiny.

Nejtěžší byla především nutnost reagovat na zjištěné komplikace. Některé práce jsme museli provést dvakrát, abychom dosáhli výsledku, který dnes návštěvníci vidí.

Prostory Sirných lázní dnes slouží jako skleník pro zimování teplomilných rostlin a zároveň jako místo pro kulturní a společenské akce. To je velmi netypická kombinace. Jak se vám podařilo technicky skloubit tyto rozdílné funkce?

Nejedná se o improvizaci, ale o řešení, které bylo od počátku koncipováno jako víceúčelový prostor. Interiér je otevřený až po střechu, což mu dodává mimořádnou vzdušnost a umožňuje jeho flexibilní využití. Výrazným technickým prvkem, který jsme při rekonstrukci dotvářely, jsou atypické hřebenové světlíky se šachovnicovým otvíráním. Jejich tvar kopíruje půdorysnou nerovnost původního krovu, díky čemuž se konstrukce stává téměř neviditelnou a nenarušuje historický charakter stavby. Díky tomuto celkovému prosvětlení a otevřenému prostoru může objekt bez problémů plnit obě své funkce – v zimě slouží jako skleník pro teplomilné rostliny a v letní sezóně se proměňuje v atraktivní prostředí pro kulturní a společenské události.

Samotná realizace stavby pak trvala jen dva roky. To je u takto náročné stavby docela krátká doba. Co bylo na organizace práce nejtěžší?

Ano, zvládnout takto rozsáhlou rekonstrukci během dvou let byla opravdu velká výzva. Na jedné straně to na nás vytvářelo značný tlak, na druhé straně nás ale hnala dopředu touha dokázat, že i náročné projekty dokáže naše společnost zvládnout v relativně krátkém čase. Nejtěžší byla samotná koordinace prací – řešili jsme statiku, záchranné zásahy i restaurování, a to vše muselo probíhat ruku v ruce. Každý detail se několikrát zkoušel, vzorkoval a dolaďoval, aby byl výsledek co nejbližší původnímu vzhledu a zároveň vyhovoval dnešním potřebám. A přiznejme si – někdy bylo nejtěžší sladit i názory všech zúčastněných. Ale právě díky těmto diskusím a společnému hledání cest má dnes stavba podobu, na kterou může být hrdý každý, kdo se na ní podílel.

Na základě jakých kritérií si Vás stavebník vybral?

Stavebník při výběrovém řízení bral v potaz především reference společnosti, kvalitu a odborné zkušenosti týmu, který se na realizaci projektu podílel, a samozřejmě také nabídnutou cenu.