Cena Inženýrské komory 2023

Více o stavbě

Nejzásadnějšími prvky obnovy se bezesporu stalo restaurování a doplnění původních vitrážových oken, restaurování a doplnění členité originální podlahy s manufakturní výrobou nových komponentů dlažby a restaurování a rekonstrukce plastické výzdoby stropu obvodového ambitu. Restaurováním prošla kompletní plastická výzdoba interiéru, zejména pak hlavní oltář.

Urbanistické řešení stávající

Centrální poutní kostel i jej obklopující ambit jsou společně projektovanou a realizovanou stavbou v předem kultivovaném krajinném prostředí. Symbolika poutního areálu není vložena pouze do významového portfolia a geometrického uspořádán. Výsledný účinek stavby lze pro český barokní krajinný urbanizmus označit za určující. Stavba umístěná na vyvýšenině se stala přirozenou krajinnou dominantou, nepřehlédnutelným orientačním bodem.

Architektonické řešení realizované

Pronikavou změnu vnějšího vzhledu přináší prolomení hlavních oken do původní velikosti. Vizuální zeštíhlení stavby podtrhuje její vnější eleganci, umocněnou použitím neutrálně laděné barevnosti omítky. Okna vyplňují vitráže odvozené od formátu i technického provedení dochovaného fragmentu vitráží původních. Výplně všech formátů oken byly instalovány na původní dochovanou železnou okenní konstrukci, která je po provedené konzervaci i po třech staletích plně funkční.

Součástí obnovy bylo i restaurování dveřních výplní, které byly celkově repasovány v původní barevnosti včetně pokovené ornamentální výzdoby hlavního vchodu. Sjednocujícím prvkem fasády je barevný nátěr, překrývající nejen omítané plochy, ale i dveřní nadpraží, kamenné prvky ostění a sokl. Stavba tak působí kompaktním dojmem, který umocňuje její dominantní poloha v obnovené travnaté poutní louce.

Vnější vzhled stavby i přes mnohdy překvapivé nálezy nebyl měněn směrem k původním variantám. Obnova barevnosti sice byla diskutována, k realizaci historizující varianty přistoupeno nebylo. Samotná barva by byla s ohledem na současný stav poněkud vytržena z kontextu, původní řešení totiž mělo barevně natřenou i šindelovou střechu a poutní areál byl solitérem v barokní krajině, nikoliv součástí města. Původního vyznění by tak už nebylo možné nikdy dosáhnout.

Naproti tomu vnitřní prostor kostela poskytl příležitost obnovit vzhled v rozsahu blížícím se původnímu autorskému řešení dvojice Santini – Vejmluva. Pečlivé odkryvy originálních barevností se staly základem pro výraznou změnu interiéru, který i s ohledem na výše popsanou obnovu oken ještě více graduje světlem, které umocňuje zcela původní barevnost výzdoby. Návrat oživlého světce se svojí andělskou letkou se znovu stal nejpoutavějším artefaktem interiéru.

Zcela samostatným a nepochybně nejsložitějším a neoriginálnějším počinem obnovy byla celková rekonstrukce podlahy. Z počátku nezvládnutelný úkol začal postupem doby získávat reálné obrysy. Pomineme-li počáteční obtížně překonávané technologické nesnáze, byla samotná příprava i vlastní realizace dlaždic originální manufakturní výrobou respektující historické postupy včetně závěrečných povrchových úprav.

Prostor mezi kostelem a ambitem byl po odstranění náhrobků a hrobových příslušenství povrchově přemodelován a do nově vzniklé plochy byly vloženy tři přístupové chodníky z kamenných desek. Plocha byla upravena speciální zátěžovou travnatoštěrkovou skladbou určenou pro vysoké zatížení chůzí i pojezdem. Do parkové úpravy okolí kostela byla začleněna i rekonstrukce podlah dvojice kaplí ambitu, do kterých byla po odstranění novodobé dlažby přesunuta původní mramorová dlažba z kostela. Do jedné z kaplí bylo nově instalováno minimalistické a funkčně provedené pítko – poutní pramen, určené pro občerstvení návštěvníků, do druhé kaple pak byla vložena symbolika pietního místa, odkazujícího k zaniklému hřbitovu.

Hlavním těžištěm prací navazující obnovy obvodového ambitu bylo celkové restaurování omítek uvnitř i vně ambitu. V interiéru byla doplněna rekonstruovaná štuková výzdoba stropu, rekonstruována byla malířská výzdoba tzv. bavorské kaple. Součástí obnovy bylo restaurování dochované sochařské výzdoby na vstupních branách do ambitu. Zrestaurovány byly i fragmenty původní cihelné podlahy, ošetřeny byly výrobky z kamene. Restaurováním prošly i vybrané výplně okenních otvorů a dveře.

V ambitu zanechali v rámci obnovy svoji stopu i současní tvůrci. V trase mezi novými artefakty poutního pramene a pietního místa byla obnovena křížová cesta. Doplněno bylo 14 obrazů zavěšených v lunetách ambitu. V prostoru bran a kaplí bylo nově zrealizováno orientační osvětlení. Do všech výklenků oken ambitu byly vloženy lavičky určené k odpočinku poutníků.

Celková výše investice dosáhla částky 165 200 848 Kč. Obnova byla financována z Evropského fondu regionálního rozvoje, z fondu Ministerstva pro místní rozvoj, z vlastních zdrojů farnosti a z fondu obnovy památek Města Žďár nad Sázavou.

Dispoziční řešení

Stavební strukturu poutního kostela lze vnímat jako válcový na desíti pilířích spočívající baldachýn, jehož klenba je zvnějšku po obvodu stavby podporována pěti tříhrannými opěrnými pilíři. Pilíře tvoří pět cípů hvězdicového půdorysného útvaru a zároveň v sobě skrývají pět kaplí na půdorysu sférického trojúhelníka, které obklopují ústřední válcový prostor a střídají se s prostory vstupních vestibulů.

Z konstruktivního hlediska lze konvexní stěny trojúhelníkových kaplí, které spočívají na klenbách oválných prostorů a průchodech tribun v prvém poschodí chápat jako skryté opěrné oblouky, které rozdělují tlak hlavní klenby na masivní podpěry. Věnec průchodných kaplí mezi pilíři v přízemí kostela, navzájem spojené tribuny v prvním poschodí, obdobná galerie v druhém patře a vložené gotické prvky vnitřního i vnějšího uspořádání odkazují zřetelně k schématu pozdně gotické síně s tribunami a s triforiem (galerií), která byla transformována do barokního centrálního útvaru.

Konstrukční a materiálové řešení

Do konstrukčního a materiálového řešení původní stavby nebylo v rámci její obnovy zásadně zasahováno. Veškeré zásahy do původních konstrukcí byly důsledně realizovány v původních technologiích.

Zajímavost

Obnova poutního areálu probíhala mimo tradiční režim generálního projektanta a generálního zhotovitele jako koordinovaný souhrn architektonických, stavebně technických a uměleckořemeslných činností inspirovaných principy barokní stavební huti, soustředěnými k jedinému cíli – prezentaci vzácné památky v její autorské podobě, která je v kontextu architektury vrcholného baroka raritní. Dokončení obnovy poutního areálu se více než symbolicky kryje s výročím 300 let od úmrtí jeho spolutvůrce – architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla. « Méně informací