Cena Inženýrské komory 2024

Nad bermou rybníku Jordán (podél silnice II/603) byla vybudována v roce 1929 nosná železobetonová konstrukce pro pěší, tvořená základovými patkami pod sloupy, sloupy, deskou mostovky s podélným trámem, podélným základovým pasem podél obrubníku. Původní řešení návodní strany hráze z počátku 30. let 20. století (subtilní konstrukce desky chodníku podpěrných sloupů) bylo dle Národního památkového ústavu cenným historickým dokladem technologických možností a dovedností doby vzniku.

Z důvodu špatného technického stavu lávky na návodní straně hráze rybníku Jordán bylo rozhodnuto o jejím odstranění a nahrazení monolitickou železobetonovou lávkou. Návrh nové lávky musel respektovat požadavky a připomínky Národního památkového ústavu.

Stavba lávky byla provedena současně se stavbou Mostu ev. Č. 603-630 přes přepad rybníku Jordán v Táboře. Stavby byly provedeny během stavební sezóny 2023, v roce 2024 byly prováděny dokončovací práce.

Charakteristika nové lávky

Lávka pro pěší byla navržena jako železobetonová monolitická rámová konstrukce s „Chaudyho deskou“, integrovaná s trvalým kotveným záporovým pažením, jež přenáší vodorovný zemní tlak. Je tvořená základovým pasem, šikmým dříkem ve sklonu 1,5:1 a obloženým kamenným kotveným kyklopským zdivem, štíhlými pohledovými železobetonovými sloupy 0,30 x 0,30 m a deskou mostovky stlačené stavební výšky 0,275 m s podélným krajním trámem. Lávka je založena na mikropilotách umístěných ve dvou řadách, neboť z geologického posouzení hráze, vyplynulo, že na hrázi se nachází středně ulehlé zeminy. V hlavě sloupů byl ze statických důvodů navržený vrubový kloub, sloupy byly navrženy na účinky dilatačních pohybů od teplotních změn a objemových změn betonu.

Mikropiloty v přední řadě jsou šikmě a v zadní svislé. Lávka je rozdělena na 6 dilatačních dílů o jednotlivých délkách cca 32 m. Nad dilatační spárou horní desky byl osazen podpovrchový mostní závěr. Římsa na lávce je železobetonová monolitická. Povrch chodníku je proveden tzv. striáží. Podél sil. II/603 byla osazena prefabrikovaná železobetonová svodidla výšky 0,50 m z důvodu zajištění bezpečnosti uživatelů pěší lávky. Zabudováno bylo zábradlí se svislou výplní a logem města Tábor.

V rámci stavby byla provedena obnova veřejného osvětlení (nové stožáry veřejného osvětlení byly osazeny do železobetonové římsy a stěny) a byly přeloženy inženýrské sítě.

Vzhledem k tomu, že došlo k zásadnímu zásahu do historického zemního tělesa hráze, byl v průběhu prací prováděn i podrobný záchranný archeologický průzkum a geotechnický dohled.

Parametry lávky

• Rozpětí lávky: podélný směr 5,24 m příčný směr 2,30 m
• Délka lávky: 192,28 m
• Stavební výška lávky: 0,54 m
• Půdorysná plocha lávky: 614,15 m2 (plocha nosné konstrukce)

Pozoruhodnosti, důvod přihlášení, charakteristika území

Řešená hráz je součástí památkově chráněného vodního díla nádrže Jordán a zároveň se nachází na území ochranného pásma nemovité kulturní památky a památkové rezervace Tábor. Je významným technickým dílem z konce 15. století a je jednou z nejstarších umělých nádrží pro zásobování města pitnou vodou ve střední Evropě. Zároveň se jedná o významný urbanisticko – ekologický prvek v krajině. Realizací lávky byla omezena dopravní situace v městě Tábor, neboť hráz je důležitou dopravní spojnicí ve městě. Problematické bylo nalezení fungující náhradní dopravní trasy.

Provádění stavebních prací vyvolalo omezení průjezdu vozidel (pouze IZS, linek autobusů a techniky staveniště) kyvadlově v jednom pruhu. Stavba musela akceptovat nejen ztížené podmínky pro vlastní realizaci (jeřáb, vrtná souprava) ale i omezený prostor pro manipulaci se stavebním materiálem. Další výzvou pro zhotovitele bylo zachování přívodního zařízení vody , litinová roura, pro Štičí líheň ESOX, spol. s r.o., které je vybudováno skrze celé těleso hráze z doby výstavby vodní hráze rybníka Jordán. Dále neporušení původního cihelného kanalizačního potrubí 1500/1000.